První setkání
První setkání, den pátý - neděle
Napsal uživatel ergond Středa, 06 Srpen 2008 14:22
Ona:
Nakonec jsem se rozhodla, že se překonám a potěším pána tím, že do rána vydržím bez orgasmu. Po chvíli se mi podaří usnout, ale někdy v noci se zase probudím strašně nadržená. Strašně dlouho se přemáhám, ale nakonec zase usnu, aniž bych na sebe sáhla. Když se probudím podruhé, slyším už zvenku zpívat ptáky. Prostěradlo pode mnou je mokré, teču jak Niagara. K čertu s poslušností, já se potřebuju udělat. i kdyby mě měl pán za to ráno zabít. Zajedu rukou mezi nohy a rozehraju tam koncert. V transu si vůbec neuvědomím, že pán leží jen asi dva metry ode mne. Dojde mi to teprve ve chvíli, kdy se ozve:
"Andy, co to děláš?"
Trhnu sebou, ruka mi vyletí na peřinu, jako bych chtěla zamaskovat, co jsem dělala.
"No tak, cos to dělala?"
"Já… Já… Já…" Nejsem schopná ze sebe dostat slovo.
"Andy! Odmítáš snad odpovědět??" Zeptá se pán poněkud nevrle.
"Já… Chtěla jsem orgasmus, pane."
"Tak tys chtěla orgasmus? A od kdy záleží na tom, co chceš ty? Dostala jsi k němu snad svolení?"
První setkání, den čtvrtý - sobota
Napsal uživatel ergond Úterý, 15 Červenec 2008 22:21
Ona:
Během noci jsem se několikrát vzbudila, strašně nadržená díky kuličkám v kundičce, ale na druhou stranu jsem se díky dece, kterou jsem tentokrát byla přikrytá, vyspala docela dobře. Když jsem ráno vstala, zase jsem nejdřív šla pánovi udělat snídani. Tentokrát jsem šla do kuchyňky usmažit vajíčka a cibulku. Po uvaření čaje ho jdu zase vzbudit. Dnes ale pán zareaguje jinak než jsem zvyklá. Jakmile se vzbudí, chytne mě za vlasy a přitáhne k sobě. Pak mě chytne za boky, vyndá mi z kundičky kuličky a nabodne mě na svůj penis. Už vím, co se ode mě čeká a začnu na něm jezdit. Vzrušení ve mně zase roste ohromnou rychlostí a po chvíli už musím ze všech sil bojovat s orgasmem. Včerejší odměna za mou snahu je mi dostatečnou motivací, abych se maximálně snažila i teď. A pán má k mé smůle tentokrát opravdu velkou výdrž. Trvá to snad půl hodiny, než mi kundičku vystříká notnou dávkou své šťávy. Pak mě beze slova shodí na zem a vstane.
První setkání, den třetí - pátek
Napsal uživatel ergond Úterý, 15 Červenec 2008 22:15
On:
Tentokrát jsem spal bez přerušení celou noc. Ráno mě zase Andy vzbudila tak jako včera, asi se jí to zalíbilo. Já rozhodně nejsem proti, klidně bych se takhle budil denně. Zase jsem ji pohladil po vlasech, tak jako včera. Vůbec celý náš ranní rituál byl stejný, včetně mé „očisty“ Andiným jazykem. Kouknu na hodinky. Půl desáté.
„No, Andy, já tě budu muset na nějakou dobu opustit.“
„Mohu se zeptat, kdy se vrátíte, pane? Abych vám mohla připravit oběd a mohl jste se hned najíst, pane.“
„Dej mi na sebe mobil, Andy. Prozvoním tě, až se budu vracet. Cesta ze školy mi bude trvat tak deset minut.“
„Ano, pane.“
Vytáhnu mobil a Andy mi nadiktuje svoje číslo
První setkání, den druhý - čtvrtek
Napsal uživatel ergond Úterý, 15 Červenec 2008 22:10
On:
Po menším poučení o tom, jak má spát, se oba uložíme k spánku. Někdy uprostřed noci se probudím odkopaný a docela zpocený – zavřel jsem na noc okno, aby Andy nenastydla. Kolík mám tvrdý jako skálu. Sáhnu dolů a nahmatám Andy. Chytnu ji za vlasy a vytáhnu její hlavu k sobě nahoru.
„Vykuř mě, Andy.“
„Ano, pane.“
Řekne malátně. Chvíli ho zmateně hledá a po chvíli už ho cítím v její pusince. Zpočátku to nestojí za nic, ale jak se vzpamatovává, je to stále lepší. Trvá to asi deset minut a stříkám. Tentokrát se jí to ale spolykat nepodařilo a spousta jí toho vytekla ven.
„No Andy…“
První setkání, den první - středa
Napsal uživatel ergond Úterý, 15 Červenec 2008 20:48
Ona:
Chvátám, protože mám zpoždění. Ta pitomá tramvaj měla poruchu a asi čtvrt hodiny stála. Před chvílí jsem vystoupila z autobusu, na který jsem podle instrukcí přestoupila a rozeběhla se k domu nejvíc vpravo z těch čtyř, které jsem uviděla. Když k němu doběhnu, podívám se nad vchod. Velká cedule A04 mě ujistí, že jsem tu správně. Doufám, že po mě na vrátnici nebudou chtít nějakej průkaz nebo tak něco. Naštěstí se po mě vrátná ani neohlédla. Doběhnu k výtahu. Ovládací tlačítko svítí červeně. Čekám, až zhasne. Připadá mi to jako věčnost. Stisknu ho a slyším, jak se výtah rozjel. Kouknu se na hodinky. tři minuty po čtvrté.
„Sakra!“ Zakleju nahlas. Okolo procházející studenti se po mně otočí, ale pokračují v cestě.
